Co to je
- Kategorie: Co to je?
- Zveřejněno 9. listopad 2011
- Zobrazeno: 12528
Co je to pupečníková krev?
Pupečníková krev je krev, která se nachází v placentě a pupeční šňůře miminka. Pupeční šňůra a placenta zajišťují po dobu těhotenství výživu a dýchání miminka.
Jakmile se miminko narodí a je pupeční šňůra přestřižena, stávají se z nich nepotřebné orgány. Opravdu jsou nepotřebné? Ještě ne! Ještě totiž obsahují krev, která může vyléčit řadu velmi vážných onemocnění.
V čem se pupečníková krev liší od krve běžně kolující v žilách?
Kromě červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček, které se nacházejí běžně v krvi, obsahuje pupečníková krev i kmenové buňky. Kmenovou buňku si můžeme představit jako buňku, která ještě nezná svůj úkol, není jasné, zda se z ní stane krvinka, buňka některého orgánu nebo tkáně. Říkáme, že není specializovaná.
V lidském těle musí proběhnout řada složitých procesů, aby se z kmenové buňky stala buňka některé tkáně nebo orgánu. Nicméně díky této schopnosti kmenových buněk je možné obnovit nemocí poškozenou tkáň, v našem případě kostní dřeň, ve které se tvoří krev.
Proč pupečníková krev?
Bylo by chybné myslet si, že pupečníková krev je jediným zdrojem kmenových buněk. Kmenových buněk máme v těle milióny. Současná medicína však není tak daleko, aby dokázala jakoukoliv kmenovou buňku v lidském těle přimět k tomu, aby se proměnila právě v buňku kostní dřeně a napravila poškozenou tvorbu krve.
Využívá tedy především kmenové buňky, které jsou schopny samy, spontánně, se proměnit právě v buňky kostní dřeně, tedy krvetvorné kmenové buňky. Tyto kmenové buňky (krvetvorné) se nacházejí v kostní dřeni, v běžné žilní (periferní)krvi a v pupečníkové krvi.
Kmenové buňky z pupečníkové krve mají několik mimořádných vlastností:
- jsou velmi mladé, mají velmi dobrou schopnost množit se
- nejsou zatížené životním stylem nebo aktuálně probíhajícím onemocněním.
- jejich složení je neopakovatelné
- jejich odběr je rychlý, zcela bezpečný a nezatěžuje ani matku, ani dítě
Pupečníkovou krev lze využít k léčbě třemi základními způsoby: pro vlastní potřebu dítěte, mezi sourozenci a pro zcela cizího člověka. Více o způsobu využití naleznete zde.
Rozhodnutí, jak naložíme s pupečníkovou krví svého dítěte, je vždy na nás, rodičích. Je třeba promyslet důkladně všechny aspekty, zvážit priority a možnosti.