Pupečníková krev

Transplantace pupečníkové krve

Transplantace pupečníkové krve se zdá být dobrou možností pro pacienty s MDS bez vhodného dárce kostní dřeně

Podle výsledků analýzy provedené v Japonsku má transplantace pupeční-kové krve s nevhodným dárcem podobné výsledky jako transplantace kostní dřeně s nevhodným dárcem.

Na základě svých zjištění autoři analýzy učinili závěr, že transplantace pupečníkové krve s nevhodným dárcem je účinnou alternativou léčby, pokud není k dispozici vhodný dárce pro transplantaci kostní dřeně. Autoři analýzy navíc pro případy, kdy transplantace je potřebná v krátké době, doporučili používat transplantaci pupečníkové krve přednostně před transplantací kostní dřeně s nevhodným dárcem, protože na transplantaci pupečníkové krve stačí krátký čas..

Transplantace kmenových buněk je v současnosti jedinou možnou kurativní léčbou pacientů s myelo-dysplastickými syndromy (MDS). Kmenové buňky pacienta se při ní ničí chemo¬terapií nebo ozařová-ním a pak se nahrazují kmenovými buňkami od zdravého dárce. Pro zvýšení šancí na úspěšnou transplantaci lékaři vyhledávají vhodného dárce tak, že srovnávají ge-netické sekvence pro lidský leukocytární antigen (HLA) příjemce a potenciálních dárců. HLA je protein buněčného povrchu, který má důležitou úlohu při identifikaci cizorodých materiálů imunitním systé-mem.

Podle autorů studie jen 30 procent pacientů potřebujících transplantaci má vhodného dárce. V přípa-dech, kdy dárce vhodný podle HLA není k dispozici, lékaři často pro transplantaci vybírají dárce s jedním nesouladem u HLA. Protein HLA má čtyři variace: HLA A, B, C a DRB1. Nedávná studie ukázala, že nesoulad u HLA C a DRB1 vede k nejhorším výsledkům transplantace (viz související „Beacon news“).

Transplantace pupečníkové krve je stále více považována za alternativu transplantace kostní dřeně u pacientů, kteří nemohou najít vhodného dárce.

Ve zde popisované studii v Japonsku byly retrospektivně analyzovány údaje o 1 028 pacientech v Japonsku, kteří prošli transplantací kostní dřeně a 351 pacientech kteří prošli transplantací pupečníkové krve pro vzájemné srovnání výsledků. Dvě sta ze všech pacientů zahrnutých do analýzy mělo MDS. Transplantace kostní dřeně obsažené v analýze proběhly v letech 2000 až 2005 a transplantace pupečníkové krve v letech 1996 až 2005. Mediánový věk pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, byl mírně vyšší než mediá-nový věk pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň (37 let vs 34 let).

Tříletá míra přežití pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, byla 47 procent a byla podobná jako u pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň s jedním nesouladem u HLA: 41 procent v případě nesouladu u HLA DRB1 a 47 procent v případě nesouladu u HLA A, B nebo C. Míra přežití pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň od dárců se dvěma nesoulady u HLA, byla nejnižší (38 procent). U pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, byla nejpomalejší obnova bílých krvinek a destiček. A to je podle autorů analýzy významné omezení použitelnosti transplantace pupečníkové kr-ve.
Autoři analýzy uvedli, že posoudili několik strategií urychlení obnovy bílých krvinek po transplantaci včetně screeningu pacientů na anti-HLA protilátky před transplantací, trans¬plantace s dvěma jednot-kami pupečníkové krve a přímé injekce jednotek pupečníkové krve do kostní dřeně.

Častou komplikací při transplantaci kmenových buněk je reakce štěpu proti hostiteli, při níž kmenové buňky dárce rozeznají imunitní systém příjemce jako cizí a útočí na něj. Podíl mírné až těžké akutní reakce štěpu proti hostiteli byl nejnižší u pacientů, kterým byla transplan-tována pupečníková krev (9 procent). Pro srovnání, u příjemců kostní dřeně tento podíl činil 19 pro-cent v případě nesouladu u HLA DRB1, 18 procent v případě nesouladu u HLA A, B nebo C a 22 pro-cent v případě nesouladu u dvou HLA.

Autoři analýzy upozorňují, že výskyt akutní reakce štěpu proti hostiteli u transplantací pupečníkové kr-ve mohl být ještě nižší, nebýt rozdílů v preventivní medikaci podané těmto pacientům. Většina pacien-tů, kterým byla transplantována pupečníková krev, dostala cyklo¬sporin A (Sandimmun), zatímco větši-na pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň, dostala krátkodobě metotrexát and Prograf (takrolimus), který byl spojen se sníženým výskytem těžké akutní reakce štěpu proti hostiteli. Riziko úmrtí souvisejícího s transplantací bylo také nižší u pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev. Autoři analýzy se domnívají, že nižší výskyt akutní reakce štěpu proti hostiteli u paci-entů, kterým byla transplantována pupečníková krev, mohl přispět ke snížení rizika úmrtí souvisejícího s transplantací.

Další informace naleznete v článku Biologie transplantace krve a kostní dřeně (abstrakt).